Volnočasové aktivity, hřiště plné sportovců, akce konající se v
obci a třeba i pod záštitou obce, děti, které dokážou popustit svou energii na
hřištích a to vše u nás ve Stráži? Pokud si chcete jít zasportovat, nebo třeba
jen zakopat s míčem, tak to u nás v obci moc nejde, nebo jen s brzkou vidinou
úrazu.
Znáte to rčení „Kdo si hraje nezlobí“? Platí to pro velké i malé a zdálo by se,
že to platit bude všude, ale třeba u nás ve Stráži tomu vždy tak není. Co víc,
zdá se, že obec dělá vše pro to, abychom si neměli kde hrát. Pomineme-li hřiště
u Sokolíka, o které je dobře pečováno i za přispění obecního rozpočtu, tak máme
v obci další dvě hřiště. Jedno horší, než to druhé. Jedno u kostela, nebo
chcete-li podél Studánecké ulice a to druhé u řadovek v ulici Dolní řadová.
Jako táta dvou synů a fanda sportů od fotbalu po tenis, jsem hrál na všech
hřištích v obci buď aktivně s partou nadšenců a sousedů, nebo s dětmi jednoduše
kopal do balónu a vždy to zavánělo výronem nebo alespoň nataženým vazem
vzhledem ke stavu povrchu. Byl jsem moc rád, když v obci vznikla
iniciativa sousedů a tátů, co si s dětmi neměli kde hrát, nebo lépe řečeno
nebylo jim jedno jak hřiště vypadají a v jakém jsou stavu. Pod vedením jednoho
z těch lidi byl založen oficiální spolek SK Střevle, pod jehož křídly se konalo
spousta sranda mačů a vyžití pro děti, a to převážně na hřišti u řadovek. Celé
hřiště, vedeno spolkem SK Střevle, se pomalu začalo revitalizovat, všichni
dohromady jsme investovali stovky hodin práce a materiálu bez jakékoli pomoci
obce, abychom si mohli zpříjemnit volný čas s dětmi na hřišti a v bezpečném
prostředí.
Opravili jsme potrhané sítě, vysekali vysokou trávu kolem hřiště, vykáceli
nálet tak, aby bylo možné dojít pro zakopnutý míč a odvezli desítky kilogramů
odpadků, které se v okolí hřiště našly. Nebylo to lehké. Třeba na svahu pod
hřištěm, směrem do kotliny, jsme pracovali v podstatě několik dnů, než se svah
dal dohromady a to včetně zabezpečení odpadních skruží, kde kupříkladu chyběly
poklopy.
Udělali jsme vše co jsme mohli, krom výměny povrchu
samotného. Ale i tak jsme ho alespoň místy znovu přilepili a zadělali
mnoho děr, aby byl v nouzovém režimu použitelný. Zároveň jsme také zabudovali
patky pro stojny sítě po okraji hřiště, které zde úplně chyběly.
Od té doby jsme na hřišti odehráli nesčetně her nohejbalu, fotbálku a
uspořádali dokonce i dětský den, včetně hostiny z divočáka, věnovaného nám
vítězem soutěže Mr. Guláš Malá Skála 2019.
Do těchto aktivit, ať už revitalizace hřiště a jeho okolí, nebo
samotných her na něm, se nakonec zapojily desítky lidí a spousta rodin s dětmi
z naší obce, ale hlavně nám všem obnova hřiště dělala radost. Najednou
ožil jinak zapomenutý a mrtvý kout Stráže a to vše jen iniciativou občanů.
Měli jsme za to, že když už není obec schopná se o hřiště starat jako o svůj
majetek a nechá ho zpustnout do fáze nepoužitelnosti, tak se k němu na náš
popud alespoň postaví čelem a pomůže s jeho revitalizací a obnovou. Jeden by si
řekl, že v obci s jejím rozpočtem a každoročním přebytkem se najde chuť a zcela
určitě rozpočtová kázeň do hřišť investovat, ale poznání trpké reality bylo
tvrdé.
Nejprve SK Střevle, jako oficiální spolek, zažádal obec o udělení
hřiště do svěřené péče s možností hlubší rekonstrukce, protože mělo možnost
získat nový povrch z druhé ruky, vyřazený kdesi v Liberci. To obec v čele
s paní starostkou zamítla, vzhledem ke ztrátě kontroly nad rekonstrukcí. Jistě
pochopitelný krok ze strany obce, jelikož má již roky vyčleněné prostředky na
rekonstrukci v ročních rozpočtech obce. Naskýtá se otázka, proč již nebylo
hřiště dávno rekonstruováno? Obec o jeho existenci ví, stav, vzhledem k nulovým
investicím za poslední roky, lze předvídat a přesto na to musejí sami občané
upozornit. Odpověď je, jak je u nás bohužel již tradicí, jednoduchá. Obec
se nestará o svůj majetek jak by měla.
Po dotazu na paní starostku, zda by SK Střevle mohla dostat do správy hřiště u
řadovek, obec reagovala neskutečně rychle a přímočaře, což je vlastně to
nejlepší, co by mohla udělat, ale její řešení jaksi odporuje logice věci a
rozhodně odporuje pojmu veřejný prostor. Reakce vedení obce byla bryskní, druhý
den po žádosti o správu byla nainstalována značka zákazu vstupu s dovětkem
„obecní majetek, nebezpečí úrazu“. A to bez sebemenší zpětné reakce k občanům!
No řekněte sami, není to skvělá odezva na problém?
Při následujícím zastupitelstvu jsem se paní starostky ptal, jak je na tom s
rekonstrukcí hřiště. Odpověď, jak to u ní tak bývá, byla podrážděná, nicméně
sdělila, že hřiště je celé ty roky vlastně nezkolaudovaná stavba na pozemku,
který není zaměřen geodetem a že tedy obec musí postupovat tak, že nejprve
zkolauduje stavbu a pak teprve lze uvažovat o revitalizaci hřiště. Výborná
odpověď … vím, že mám 20 let černou stavbu a nic s tím nedělám, ale na podnět
občanů budu možná konat, nebo spíš doufat, že nebudu muset dělat nic.
Po našem tlaku a hlavně Radima Koutníka, místostarosty, který poprvé za
existenci nezkolaudovaného hřiště začal dělat nátlak na vedení obce, se zdají
být věci v pohybu.
Pozemek pod hřištěm je na náklad obce zaměřen a budou dodány
podklady od pana Koutníka na rekonstrukci povrchu hřiště a pro následnou
legalizaci.
Chtěl bych být optimista a říct, že máme vyhráno a třeba i sezónu 2020 zažijeme
na novém povrchu a v zázemí, které si místní občané užijí. Vše ale záleží jen a
jen na vedení obce a její ochotě a angažovanosti se do projektu pustit. Peníze
jsou vyčleněné, kroky pod nátlakem byly učiněny, moc nám toho už nechybí. Držím
nám palce!
MS ODS Stráž nad Nisou, předseda
Vladimír Pekuláš, vpekulas@gmail.com, 775 955 839
Komentáře
Okomentovat